Pod horou Pálavou vernisáž
15/04/2026Ve středu 15. dubna 2026 byla zahájena 254. samostatná výstava malíře Antonína Vojtka POD HOROU PÁLAVOU v Uherském Hradišti. Úvodního slova se ujal přítel, spisovatel Jiří Jilík, dále kurátorky Petra Baroňová a Julie Vojtková. S pozdravem autora seznámila hosty Jitka Vojtková. Zdárný průběh výstavy má na starost kurátorka Eliška Vrága. Všechny srdečně zveme k návštěvě výstavy a plánujeme i komentovanou prohlídku. Sledujte novinky nebo veřejný profil Facebooku. Děkujeme všem za milé přijetí a společný čas.
Foto z vernisáže najdete tady. Děkujeme redakci za spolupráci.
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA S BESEDOU SE BUDE KONAT VE ČTVRTEK 21. KVĚTNA 2026 V 17 HODIN.
Antonín Vojtek: Pod horou Pálavou
Srdce malíře, srdce krajiny
Malíř Antonín Vojtek je často přezdívaný Malíř jižní Moravy. Snad je tomu tak proto, že jižní Morava je pro něj nejen domovem, ale též jeho celoživotní láskou a nekonečným zdrojem inspirace pro jeho tvorbu. V rámci své dlouhé umělecké cesty objevoval nejrůznější techniky, ale také náměty a cizí kraje. Jeho rodná země si ho však vždy přitáhla zpátky. Měla ty nejkrásnější odstíny hnědi, zeleně i modři. Každá krajina má své srdce. Ta malíře Antonína Vojtka ho zajisté má v Pálavě. Právě tato hora ho – vypínající se nad rovinatým reliéfem – vítala při každém návratu z cest jako pomyslný maják. Hora Pálava – pevný orientační bod v krajině i lidském životě. Stala se od dětství zdrojem umělcovy touhy.
Už jako malý chlapec vyrůstající v Horních Bojanovicích ji vnímal jako zjevení, vzdálený horizont značící kraj světa. Jako správný dobrodruh snil o tom, že na její vrchol jednou vystoupá. Tehdy ještě netušil, že se k ní vypraví na kole, bude ji pravidelně navštěvovat se stojanem pod paží, vystoupá nad ni na křídlech svého rogala, na mopedu bude vyrážet do útrob krajiny, kterou stráží, a zachycovat její k zániku odsouzenou krásu. A když k jejímu úpatí lidé přivedou vodu, která vše pohltí, přimkne se k ní ještě blíž. Ta ztráta je nevratně spojí. Najde díky ní trvalý obsah své tvorby. Po letech protíná její zrcadlící se obraz na lodi. Ta hora se stala jeho součástí.
Malíř Antonín Vojtek ve své tvorbě zachycuje rozlehlá panoramata i zdánlivě nenápadné detaily. Motivy nachází všude. Svým zrakem, svým citem a zkušenými dlaněmi pečlivě vybírá výsek reality. Odděluje pomyslné zrno od plev, vypouští rušivé a destiluje svůj čistý náhled na skutečnost.
Jak již vzpomněli ve svých textech věnovaných tomuto umělci mnozí kunsthistorici, kouzlo a kvalita jeho tvorby spočívá v její opravdivosti, v jeho souznění s krajinou založeném na jejím důvěrném poznání.
Krajina pod horou Pálavou je dnes častým vyletním cílem, lidé sem přijíždí, aby utekli od každodenního shonu. Ale jen malíř Antonín Vojtek a ostatní, kteří s krajinou skutečně žijí, vědí, že krajina nabízí svá tajemství jen těm, kteří jí to dovolí. Kteří sladí svůj dech s jejím, kteří utíkají za ní.
Pokud bychom měli určit, kde tluče malířovo srdce, mohli bychom nahlížet do mnoha koutů jižní Moravy – do jeho rodné obce, do lužních lesů u Břeclavi, Strachotína, Lednice, Hustopečí...
Kdybychom přitiskli ucho k rozorané zemi, k hladině řeky Dyje či k zeleným lukám a naslouchali pulzu krajiny, snad bychom zjistili, že mohutný tlukot krajiny doprovází ještě jeden hlas. Má svou barvu, proplétá se jí, a vytváří s ní harmonický celek. A kdybychom ten tep následovali, cítili bychom, jak sílí, narůstá... dovedl by nás až k hoře Pálavě.
Mgr. Julie Vojtková, březen 2026
Když jsme se v dubnu loňského roku vraceli z Poštorné, z vernisáže Františka Bezděka, napadlo manželku Bohunku, že bychom se mohli zastavit u malíře Tondy Vojtka v Břeclavi. „Jak dlouho jsi se s ním neviděl? Měl nedávno narozeniny, “ pravila a v jejich slovech jsem pocítil skrytou, leč dobře mířenou výčitku. Pravda, je to pěkných pár let, raději ani nebudu počítat. Staří přátelé se mají navštěvovat. Manželka nečekala než mi to dojde a vytahovala mobil.
Za malou chvíli už jsme seděli u Vojtků, usrkávali kávu a vzpomínali s Tondou na staré časy. Setkal a spřátelil jsem se s ním na počátku 90. let, kdy jsem v Břeclavi vedl nakladatelství a redigoval časopis Malovaný kraj. A poprvé v životě uváděl výstavu obrazů. Právě Tondovu. Takže bylo na co vzpomínat.
„Víš, že jsem u vás v Hradišti ještě nikdy neměl výstavu?“ řekl v jednu chvíli. A mně napadlo, že je nejvyšší čas pokusit se o nápravu. „Když se podaří, kolikátá bude?“
„Dvou set padesátá čtvrtá,“ usmál se malíř, jehož obrazy vidělo uměnímilovné publikum nejen u nás, ale také v Chorvatsku, Polsku, Rakousku, Skotsku, Řecku, Německu, samozřejmě i na Slovensku.
Malíři jižní Moravy, Antoníne Vojtku, vítej v Uherském Hradišti!
PaeDr. Jiří Jilík, jaro 2026